Dolomity s dětmi
Okolí Cortiny d’Ampezzo: výlety pro děti i dospělé + tipy, jak to celé naplánovat a přežít
Rifugio Lavaredo
V Dolomitech jsem byla na pár dní v roce 2018 a od té doby jsem se tam chtěla vrátit. Letos se mi to konečně podařilo - a byla z toho desetidenní “dovolená” s dvouletým batoletem, kterou jsme si i přes nějaké lehčí komplikace a hodně kompromisů vůči dítěti užili.
Protože jsem plánování našeho programu a výletů věnovala docela dost času, říkám si, že by byla škoda se o naše zkušenosti nepodělit. Sama obvykle inspiraci čerpám nejen na mapách nebo Googlu, ale - a pro cesty s dítětem obzvlášť - v podobných článcích zaměřených na cestování s dětmi.
Lokalitou jsem vybrala oblast kolem Cortiny d’Ampezzo, protože mě lákalo navštívit Tre Cime a další známá místa poblíž. Ne všude jsme se nakonec dostali, ale ta nejzajímavější místa dostupná s dětmi, která jsme měli “na seznamu”, vám přiblížím všechna, ať máte z čeho vycházet při vašem plánování.
Byli jsme tu na začátku září a načasování se ukázalo jako perfektní. Počasí bylo až na jeden deštivý den krásné, s teplotami mezi 20 a 25 stupni v nižších polohách, čili tak akorát i pro dvouleté dítě. Turistů bylo v nejznámějších lokalitách stále hodně, ale předpokládám, že v červenci nebo srpnu by to bylo ještě o dost horší.
Ubytování
Ubytování jsem hledala přes Booking.com, kde hledám a rezervuju ubytování už dlouhou řadu let. Po narození dcery se zaměřuju hlavně na kritéria jako možnost zrušení rezervace co nejblíž k datu odjezdu, dětskou výbavu dostupnou v ubytování, velikost i umístění postelí a podobně. Nebudu lhát, ubytování v Dolomitech, zejména v těch turističtějších oblastech, není z nejlevnějších a zároveň je po něm v sezóně velká poptávka, takže i delší dobu dopředu byl celkem oříšek najít něco volného a pro nás cenově dostupného v lokalitě, odkud by to nebylo daleko na místa, která jsem chtěla navštívit.
Nakonec jsme si zamluvili ubytování Casa Le Vivane ve vesničce Vodo di Cadore, na 9 nocí nás stálo 40 000Kč. Autem to odtud bylo do Cortiny d’Ampezzo cca 30 minut.
Plánování výletů před odjezdem
Za ty roky našeho cestování jsem zvyklá plánovat maximum výletů z klidu domova dopředu a s dítětem se mi to osvědčilo obzvlášť. Na cestě pak už nemám tolik času (a s dítětem hlavně klidu) na vyhledávání tras a atrakcí od nuly, nemusím se stresovat vymýšlením programu a zároveň mi zbývá prostor na případné úpravy a improvizace podle toho, jaká je naše aktuální situace na místě. Kromě toho, že si na Mapy.com vytvořím složku, kam ukládám naplánované trasy a všechny body zájmu, se mi vyplatilo si v rámci přípravy sepsat i jednoduchý dokument v Google Docs, kam si výlety vypíšu s kilometráží, předpokládanou časovou náročností, časem dojezdu z ubytování, odkazem na mapy a dalšími poznámkami. Výlety si pak i roztřídím podle toho, kam se chci dostat na 100 % a co mi stačí absolvovat, když bude čas a chuť. Z toho mi vyplyne hrubý program / harmonogram, takže tuším, kolik času nám zbývá na odpočinek nebo improvizaci - s dítětem se mi osvědčilo nechat si každý druhý, maximálně třetí den hodně volný.
Co se samotných výletních tras týče, i tady se hodně přizpúsobuju dítěti, tak, abychom si výlet užili všichni - tj. my starší zažili něco té vysokohorské turistiky a výhledů a dítě mělo po trase nebo na začátku či konci nějaké vyžití typu hřiště. Kilometráží jsem nechávala všechny delší výlety kolem 8-10km, tj. cca 2-3 hodiny chůze, s plánem absolvovat většinu kilometrů během dětského spánku. Nejvíc jsem pak na místě ocenila trasy končící někde poblíž restaurace, kde jsme se my rodiče mohli odměnit kávou a radlerem, dítě uspokojit štrůdlem a většinou i zabavit dětským hřištěm, která u restaurací ležících u turistických tras bývají velmi často.
Výlety
1) Okruh kolem Tre Cime
Tre Cime jsem měla na wishlistu dlouho - taky je to jedna z nejznámějších (a nejturističtějších) oblastí celých Dolomit. Po naší návštěvě můžu potvrdit, že (pro mě) to tu jednou za život vidět stačí - ne, že by oblast nebyla krásná, ale turistů je tu opravdu, ale opravdu hodně. A s vysokou návštěvností je potřeba počítat už dopředu, takže mám pro vás rovnou tipy, jak si výlet na Tre Cime naplánovat a co je k návštěvě vůbec potřeba.
Před samotnou návštěvou Tre Cime je potřeba se rozhodnout, jak se sem vůbec dostanete. Jednou z možností je veřejnou dopravou - autobusem z Cortiny d’Ampezzo. Druhou možností je dojet na parkoviště u Rifugio Auronzo (mapa) vlastním autem. Tady je ale potřeba rezervovat si (a zaplatit) parkování dopředu, pro osobní auta stálo 40€. Při rezervaci si zvolíte konkrétní datum a časový blok, kdy můžete na parkoviště přijet, a parkování pak máte na 12 hodin. Třetí možností je pak pěší výstup od jezera Misurina, ale tuhle variantu považuju spíše za bezdětnou, zvlášť pokud chcete nahoře absolvovat i okruh.
My jsme chvíli zvažovali veřejnou dopravu, ale protože jsme nebydleli přímo v Cortině, zabrala by nám cesta autobusy z ubytování včetně přestupů skoro dvě hodiny jedním směrem - a to se nám s dvouleťačkou vážně nechtělo absolvovat. Parkování u Tre Cime jsme si rezervovali asi 4 dny dopředu (konkrétní den jsme volili podle předpovědi počasí a našeho dalšího programu). Čas vjezdu jsme měli od 11:30 - ranní bloky už byly plné, ale to nám nevadilo, s batoletem nám ráno vždycky dlouho trvalo se vypravit. Navíc takhle aspoň část pěšího okruhu pěkně vycházela přes dceřin odpolední spánek.
A tady už k samotnému okruhu:
Naplánovali jsme si delší, desetikilometrový okruh, díky kterému obejdete Tre Cime kolem dokola a k tomu si užijete krásné výhledy do všech světových stran. Zároveň po cestě potkáte několik rifugios, kde si můžete odpočinout a dát si něco dobrého. My jsme se zastavili cca v půlce trasy na Dreizinnenhütte, kde jsme si dali pití, kávu, vývar a štrůdl. Od Dreizinnenhütte je moc pěkný výhled na Tre Cime, takový ten, který určitě znáte z fotek.
Trasa okruhu je poměrně rovinatá, jen ve druhé polovině (hned za Dreizinnenhütte) vás čeká jedno větší klesání a jedno větší stoupání, ale nejde o nic, co by člověk zvyklý chodit (v terénu) nezvládl. Dcera byla v krosně, trasa určitě není kočárková.
délka okruhu: 10km
stoupání: 380m nahoru i dolů
fyzická náročnost: nízká
terén: širší kamenité cesty
Alternativní kratší trasa:
Jako alternativu jsem měla připravenou kratší část desetikilometrového okruhu, cca 3km od parkoviště proti směru hodinových ručiček k průsmyku Forcella Lavaredo a tou samou cestou zpět. Pokud se necítíte na celý okruh, tohle je určitě jedna z možností, jak si Tre Cime užít s menší námahou. Tahle část trasy (mapa) by se podle mého dala zvládnout i s cyklovozíkem alá Thule Chariot, cesta je převážně rovinatá. Cestou potkáte Rifugio Lavaredo (kde se můžete koneckonců také otočit zpět a tím trasu ještě trochu zkrátit, nicméně doporučuji dojít až k průsmyku Lavaredo, abyste nepřišli o krásné výhledy na druhou stranu od Tre Cime) - my jsme jen využili zdejších toalet, chata jako taková byla totálně obsypaná turisty…
Tip na fotospot:
Z parkoviště u Rifugio Auronzo se vydáte po hřebeni jižním směrem k tomuto bodu - “Cadini di Misurina Punto Panoramico”, 2km od parkoviště (mapa). Na místo se údajně stojí fronty, nicméně pokud vám jde o luxusní fotku a krásné výhledy, nejspíš to stojí za to. My jsme si spot nechali až na konec výletu jako bonus a už jsme se sem nedostali, ale podíváte-li se na fotky na googlu nebo mapách, věřím, že vás to sem také naláká.
2) Okruh kolem Cinque Torri
Cinque Torri je dalším místem, které je turisticky značně profláklé. Jedná se o skalní útvar, jak už název napovídá, pěti věží. Čeká vás tu relativně krátký a nenáročný okruh a samozřejmě krásné výhledy kolem dokola.
K Cinque Torri se můžete nechat vyvézt lanovkou, což vám ušetří síly, nikoli však peněženku; zpětná jízdenka stojí pro dospělého lehce přes 25€ (v sezoně 2025). U dolní stanice lanovky se nachází prostorné parkoviště (které se ale i tak umí zaplnit, doporučuju tedy příjezd spíš v dřívějších dopoledních hodinách) bez poplatku, odkud se k Cinque Torri dostanete i pěšky.
My jsme zvolili pěší výstup a nebylo to nic hrozného. Na trase, která vás dovede k Rifugio Cinque Torri, jež leží už přímo na okruhu kolem 5 Torri, nastoupáte 250 výškových metrů na 2,7km. V tomto rifugiu jsme si po dokončení okruhu dali pozdní oběd v podobě polévky se štrůdlem a kávou a moc jsme si pochutnali, doporučuju.
Samotný okruh kolem věží má jen 2,2km a zvládnou ho ujít i starší děti zvyklé na pohyb v terénu. Na okruhu projdete přes stanici lanovky Rifugio Scoiattoli, kde se můžete občerstvit (během naší návštěvy tu bylo narváno) a užít si posezení s krásnými výhledy; čekají vás také bunkry a zbytky prvoválečného opevnění s informačními tabulemi, které mohou být zajímavé i pro starší, školní děti.
Okruh si můžete také prodloužit o 1,2km (jedním směrem) a 170m stoupání k Rifugio Averau; my jsme tam nešli, ale návštěvníků proudících tímto směrem tu bylo hodně.
délka: 2,2km samotný okruh; s výstupem od dolní lanovky 8km
stoupání: 100m na okruhu, plus 250m nahoru a dolů u pěšího výstupu
fyzická náročnost: lehká (s výstupem střední)
terén: široké kamenité cesty, výstup od dolní lanovky lesní cestou a po asfaltu
3) Výstup na Monte Piana
Výstup k Monte Piana byl prvním výletem našeho pobytu, kde nás Dolomity přivítaly krásnými výhledy na okolí Tre Cime. Největším problémem tohohle výstupu bylo parkování u Lago di Misurina, kde nás čekal nával turistů a na parkovací místo (za 15€) jsme měli spíš štěstí; doporučuju sem přijet co nejdříve dopoledne.
Lago di Misurina jako takové je kouzelné a dá se celé obejít pěšky, pokud byste měli náladu na vyloženě odpočinkovou procházku. Nedaleko je také krásné velké dětské hřiště (viz také níže), kde jsme se museli zastavit na začátku i na konci výletu.
Od Misuriny je to k vrcholu Monte Piana zhruba 6,5km a 600 metrů stoupání. My jsme nakonec výšlap ukončili cca kilometr (a 100m výškových) pod vrcholem u Rifugio Monte Piana, protože jsme toho s krosnou s dítětem už měli dost. Nicméně výhledy i odsud (a už po cestě nahoru) byly krásné, takže jsme nijak zvlášť nelitovali. Radler, štrůdl a káva v rifugiu byly skutečně za odměnu.
délka: 13km
stoupání: 650m nahoru i dolů
fyzická náročnost: střední
terén: jednoduchý (převážně asfalt, od Rif. Monte Piana pak kamenitá cesta)
4) Výstup (+ okruh) k Rifugio Pomedes
Tenhle okruh považuju za nejhezčí výlet z těch, které jsme absolvovali. Trasa se nachází na severní straně od Cinque Torri, v oblasti Tofana, a vede přes tři rifugia. Na necelých devíti kilometrech nastoupáte a zklesáte 600 metrů, nejde tedy o úplně lehký výšlap. Nahoře vás ale odmění luxusními výhledy a samozřejmě také štrůdlem, radlerem a kávou, klidně třeba v každém rifugiu ;)
Trasu bych doporučila těm z vás, kdo máte zkušenosti s vysokohorskou turistikou a nebojíte se prudších klesání. Úsek mezi Rifugio Angelo Dibona a Rifugio Pomedes už je poměrně prudký a terénní, a klesání od Rif. Pomedes až dolů k parkovišti je skoro celé po sjezdovce nebo vcelku prudkých pěšinkách. Můžete ale třeba “jen” vystoupat k Rif. Angelo Dibona a odtud se vrátit tou samou cestou - výhledy si užijete i tady, cesta je částečně lesní v lehkém terénu a pak vyloženě jednoduchá po asfaltu nebo štěrku.
délka: 9km
stoupání: 600m nahoru i dolů
fyzická náročnost: střední
terén: výstup k Rif. Angelo Dibona lesní cesta + asfalt, dále vysokohorský terén s úzkou kamenitou cestou a prudké klesání
Odpočinkové dny: dětská hřiště, rifugia, kratší výlety a další zajímavá místa
1) Rifugio Lago d’Ajal
Pěkné, méně turistické rifugio s terasou přímo u jezera (mapa). Vynikající štrůdl, na jezeře divoké kachny. V okolí se dá naplánovat pěší okruh o variabilní délce trasy.
2) San Vito di Cadore, ráj dětských hřišť
Dvě rifugia nad městečkem, velmi blízko sebe, obě mají u terasy hezká dětská hřiště. K oběma se dá dojet autem, případně si dát cca osmikilometrový okruh ze San Vita přes obě rifugia, okruh je po asfaltu.
hřiště u Lago di Mosigo (mapa)
Parkování přímo u dětského hřiště. Zároveň kousek odsud je malé jezero Lago di Mosigo, na jehož břehu stojí restaurace.
městské hřiště Parco Comunale (mapa)
Krásné velké hřiště pro menší i větší děti v parku plném stromů a laviček. Naproti přes ulici skvělá kavárna s cukrárnou Fiori; z druhé strany cyklostezka propojující všechny přilehlé obce (viz dále).
3) Cyklostezka Ciclabile delle Dolomiti
Místní cyklostezka postavená na historické železniční trati, vedoucí z Dobbiaco přes Cortinu až do Calalzo di Cadore (o celkové délce 62km; info zde v IT, ale lze vygůglit i anglicky). Většinou vede mimo hlavní silnici, propojuje okolní obce a tvoří skvělou pohodovou variantu pro procházky s kočárkem anebo vyjížďky s cyklovozíkem či malými cyklisty. Během našich odpočinkových dní jsme ji využili v různých úsecích několikrát.
4) Dětské hřiště Borca di Cadore
Hřiště (mapa) je součástí bistra / kavárny, kde můžete svého potomka vypustit na velkém hracím prostoru (a opět si užijí menší i větší děti) a u toho si sednout ke kávě nebo menšímu občerstvení, případně pizze. Kavárna není úplně top strop, ale kávu si dáte slušnou a ta možnost mít u toho dítě zabavené, ale na dohled, je prostě k nezaplacení. Parkoviště je hned u hřiště.
5) Lago di Misurina
O jezeru Misurina (mapa) jsem psala už výše u výletu k Tre Cime - pokud si chcete udělat odpočinkovější den v pěkné lokalitě, doporučuji. Jezero se dá obejít, je tu několik restaurací a obchůdků a moc hezké velké dětské hřiště.
Další výlety a zajímavá místa (námi neozkoušeno)
1) Výstup k Lago di Sorapiss
Sorapiss (mapa) je jedno z nejznámějších jezer v Dolomitech a podle fotek je opravdu nádherné. Výstup k němu jsem naplánovala až během našeho pobytu, ale nakonec jsme se k němu stejně nedostali. Nicméně parametrově je tahle trasa podobná některým z těch, které jsme ušli, takže by měla být zvládnutelná s krosnou pro všechny, kdo jsou na chození po horách zvyklí.
2) Okruh kolem Lago di Braies
Braies (mapa) je jedno z nejznámějších Insta-míst celých Dolomit, obrázky tyrkysové vody s řadou lodiček a horami v pozadí jste už určitě někde viděli. Pro nás bylo z ubytování už z ruky, ale jen s krátkou zajížďkou jsme ho měli po cestě domů, pokud by se nám podařilo vyrazit hodně brzy ráno (pak bychom i u Braies byli brzy a třeba se vyhnuli největším davům turistů). Nakonec to časově nevyšlo (resp. dali jsme přednost dětskému spánku), ale protože je to jedno z míst, které nejspíš stojí za to aspoň jednou vidět, dávám ho sem, abyste ho měli při vašem plánování v povědomí.
3) Lanovkou na Lagazuoi
Lagazuoi (mapa) je útvar severně od Cinque Torri a západně od Tofany, lanovkou se dá vyjet v podstatě až nahoru. Pokud tedy máte náladu na méně fyzicky náročný výlet, ale (předpokládám) plný výhledů a chcete si užít vyšších poloh bez námahy, i tady by to mělo být hezké. My jsme vynechali, protože, zcela upřímně, se nám nechtělo platit dalších 50€ za lanovku.
4) Výstup k Lago Federa
K Lago Federa (mapa) jsme původně plánovali dojít, ale nakonec jsme si udělali okruh v nižších polohách, kde jsme po části výstupu trasu stočili směrem k Rifugio Lago d’Ajal (viz výše). Nechávám tedy pro vás jako další nápad, podle obrázků je jezero krásné a parametrově se zase jedná o výšlap, který by se s dětskou krosnou měl, s trochou fyzičky, dát v pohodě zvládnout.
Tipy k cestě do Itálie a cestování po Dolomitech + must-have výbava
1) Dobrá poloha ubytování pro vaše výlety
Za úplně nejdůležitější z celého plánu cesty považuju zvolit si dobrou polohu ubytování. Z našeho apartmánu jsme měli většinu delších výletů v dojezdu 30-45 minut, což se na papíře a v alpském měřítku nezdá nějak moc, ale zpětně bych vybrala lepší, respektive bližší výchozí polohu, ideálně přímo v Cortině nebo velmi blízkém okolí. (To byla samozřejmě taky moje snaha, ale ubytování přímo v Cortině bylo s cenami 80 000+ dost mimo náš plánovaný budget a v rámci možností jsem vlastně zvolila nejmenší zlo.) Ono než se ráno s batoletem nasnídáte, než pobalíte všech x dětských krámů, než ho převléknete a konečně nasednete do auta, je dost po desáté a na místo dorážíte v podstatě na oběd. A to už chce batole jíst a potom hned i spát.
2) Kinedryl s sebou, i pro obvykle nezvracející děti
V Dolomitech je velká část silnic značně klikatá. Navíc, zvlášť u některých hodně navštěvovaných míst, jedete v koloně stylem brzda / plyn. I děti, které v autě běžně nezvrací, tohle nemusí zvládnout. Mějte proto s sebou určitě Kinedryl nebo alternativu. My jsme měli blicí zážitek při výletu na Tre Cime a hned druhý den jsme obešli snad 4 lékárny, než jsme (s pomocí ChatGPT, protože domluva s lékárníky byla i v angličtině šílená) objevili lék, který je alternativou našeho Kinedrylu a je vhodný i pro menší děti (tady šlo konkrétně o lék Xamamina). Nakonec jsme ho pak už nepotřebovali, ale mít ho v ten soudný den při sobě, ušetřil by nám dost starostí (a úklidu a praní).
Kromě Kinedrylu doporučuju na klikatých cestách dodržovat “antiblicí hygienu” - nenechat dítě dlouho koukat do knížky (Kouzelné čtení jsme nechali až na dálnici), zabavit ho spíš tak, aby u toho koukalo často z okna; v autě často větrat a teplotu nechat spíše nižší; nedávat větší jídla těsně před jízdou; obléct oblečení, které nebudete nutně potřebovat dřív, než se dostanete k pračce; mít po ruce dostatek zachytávačů zvratek (my jsme pak vozili velký ručník, který bychom přes dítě prostě přehodili - neproteče a zachytí všechno).
3) Hodně zábavy do auta
S vědomím předchozího bodu, hlavně na delší přejezdy prostě potřebujete dítě zabavit. Ideální je samozřejmě jízda v čase spánku, ale ne vždy je to možné. Takže -
Kouzelné čtení (Albi tužka) je k nezaplacení, používáme už od jednoho roku dcery, pro malé děti máme osvědčené Zpívánky, potom i Říkanky (tak od roka a půl). Fajn jsou také žluté mini knížky se zvířaty.
Spotify playlist s dětskými písničkami. Řekla bych tak od 1,5 roka výš, ale bude individuální, jak moc které dítě písničky baví. U nás se nejvíc ujaly kolem druhých narozenin a slouží doteď.
Magnetické sešity. Například tento (přímo ten se asi už neprodává, ale mají vícero dalších edic). Relativně menší velikost sešitu, takže dítě si vystačí i samo, magnetky drží dobře, jen tak se nezničí. Baví vykládat do obrázku a zase vracet do šablony, nebo lze využít jako podklad pro učení prvních slov, vyprávění atd.
Mačkátka, jednodušší rébusy do ruky. My máme úplně jednoduchý barevný Pop-it s barvami a čísly do 100 a na chvíli zabavit umí. Hlavolamy do ruky dceru zatím neberou, ale předpokládám, že to přijde.
Samolepkové sešity. U nás vůbec nefrčí, ale vím, že je to jedna z nejpopulárnějších zábav na cesty.
Alternativně - znovupoužitelné samolepky. Doma máme od Djeca dvě sady, a ačkoli s sebou jsme je neměli (už jsou dost vyběhané), říkám si, že i tohle by byla fajn zábava.
Vodní omalovánky. Značka Djeco má sady s menšími i většími obrázky, do auta budou stačit ty menší, ale i s většími jsme se vešli. Dítě vybarvuje fixou naplněnou vodou. Ve dvou letech jsme zvládli v pohodě i za jízdy a na nějakou tu chvíli to zabavilo.
4) Dětská krosna nebo nosítko
Do Dolomit a podobných horských oblastí nutnost, pokud si nechcete vystačit jen s cyklostezkami. My jsme s sebou měli cyklovozík Thule Chariot na jednodušší procházky a výlety (14kg dítě + věci na zádech každý den nosit moc nechcete) a na čistě pěší výlety v terénu pak krosnu Osprey Poco Pro, kterou jsme pořídili z druhé ruky. Jako malá byla dcera hodně nosítková, ale teď už je prostě dost těžká a abychom měli kam uložit i náhradní oblečení, svačinu a další věci, a mohli se jednodušeji v nošení střídat, upřednostnili jsme krosnu. Větší část výletů pak odnosil manžel, dcera byla spokojená, že dobře vidí, před sluncem byla schovaná pod stříškou a na spaní se to taky dalo (byť spaní v krosně nemůže být nic extra pohodlného).
5) Turistické hole
Hole si bereme na každou horskou dovolenou a tentokrát jsme je zapomněli doma. Naštěstí jsme ale dva páry našli v garáži našeho ubytování a mohli si je půjčit, a opět se nám potvrdilo, že zvlášť se zátěží na zádech člověk hole fakt ocení. Tedy hlavně pokud hodláte svého potomka na výletech nosit na zádech, doporučuji hole připsat na seznam. Pomůžou vám vyvážit těžiště, držet lépe rovnováhu a ušetří nějaké ty kloubní bolesti.
Závěrem
Asi úplně nejdůležitější poučka, mohu-li to tak nazvat, pro cestování s malými dětmi je tahle: Nemít žádná očekávání. Je samozřejmě skvělé (a za pochodu pak velmi přínosné) mít plány, ale taky je potřeba držet si v hlavě vědomí, že s dětmi se plány mohou velmi rychle změnit či úplně zrušit. I proto doporučuju, sestavujete-li si itinerář pro vaši dovolenou, nechte si v něm hodně prostoru pro “volné dny” - nějakým programem je vyplníte vždy, ale zároveň nebudete očekávat (a těšit se na) celodenní výlet na nějaké extra zajímavé místo každý den. Vyberte si pár (málo) míst, kam se chcete na 100 % podívat, toho se držte a zbytek nechte plynout podle situace. Ve volnějších dnech si pak buď užijete nějaký ten výlet “navíc”, nebo budete rádi, že jste zrovna nic v plánu neměli a neztratili tak jedinou možnost někam se podívat.
Přeju vám i vašim dětem šťastnou cestu a spoustu zábavy!