Péče o novorozence? Samozřejmost. Péče i o rodičku? Bizár!
Debata kolem domácí poporodní péče odhaluje, že část české společnosti není na posun do 21. století připravená
Představa, že vám někdo po porodu zazvoní u dveří a zeptá se, jak se máte vy - ne dítě - vyvolává v Česku překvapivě vášnivou debatu. V mnoha západních zemích jde o letitý standard, u nás by to po změně vyhlášky k lednu 2026 měl být standard také.
Už od ledna se ale ozývají hlasy - a ne ledajaké, jde o hlasy předních českých lékařů-gynekologů a porodníků - prohlašující, že jde o “návrat do 19. století”. To, že by k čerstvé rodičce měl přijít zdravotník domů a zajímat se o její stav (nikoli primárně o stav novorozence), je v očích těchto lékařů zpátečnické a zcela nepotřebné. Z druhé strany se proti těmto názorům čím dál hlasitěji ozývají porodní asistentky, které domácí návštěvy vykonávají. Ozývají se ale i samotné rodičky - a většina z nich změnu hodnotí jako něco, co nám tady mnoho let chybělo.
Proč je i v roce 2026 péče o matku po porodu mnohem méně samozřejmá, než péče o dítě? Proč je podpora ženy po porodu tak snadno veřejně zpochybnitelná - a to zejména muži? Jde skutečně o péči, která nás vrací do 19. století? Nebo je to celé trochu jinak?
Doteď byly rodičky v šestinedělním vakuu
Svoje první dítě jsem porodila v roce 2023. V té době nic jako široce dostupná domácí poporodní péče neexistovalo. Po propuštění z porodnice jsem se na celé šestinedělí ocitla ve vakuu bez jakékoli péče. Zatímco v těhotenství jsem byla pod drobnohledem, s kontrolami minimálně jednou za měsíc (a s blížícím se porodem ještě častěji), teď se o moje zdraví nikdo nezajímal. Zatímco s novorozencem jsem byla u pediatra na prohlídce pomalu každý týden, mně v porodnici řekli Čus a po šestinedělí se ukaž na gyndě. Když mě tři týdny po porodu potrápil horečkou ucpaný mlékovod, musela jsem si zajistit hlídání a dojít si na ambulanci. Nikdo se mě neptal, jak se hojím, jak nám jde kojení nebo, nedejbože, jak se mám.
Tohle vakuum má vyplnit novinka v hrazené poporodní péči - tři návštěvy porodní asistentky během šestinedělí u rodičky doma. Doteď byla taková péče dostupná pouze na žádanku ošetřujícího lékaře, což představovalo značnou bariéru - službu využívala jen asi 2 % rodiček (1). Druhou možností bylo čerpat péči jako soukromou službu, kterou si rodička sama zajistila i zaplatila. Od ledna 2026 dostane každá rodička při propuštění z porodnice žádanku na 3 návštěvy porodní asistentky automaticky.
Co má být cílem změny?
Jednoduše - jde o posílení péči o ženu po porodu. Součástí návštěvy porodní asistentky je
kontrola zdravotního stavu matky i novorozence,
podpora kojení,
edukace v péči o dítě,
pomoc s rekonvalescencí rodičky,
včasné rozpoznání možných komplikací, včetně psychického zdraví rodičky. (1)
Senátor Ondřej Šimetka, který změnu inicioval, uvádí (1), že “v domácím prostředí může porodní asistentka nabídnout individuální podporu, edukaci a včasné rozpoznání případných komplikací. Tato péče vede k prevenci fyzických i psychických potíží a zvýšení podpory kojení, a v konečném důsledku půjde o opatření, které může vést ke zvýšení porodnosti.”
Zároveň by měl, podle psychiatra Antonína Šebely z Národního ústavu duševního zdraví, krok přispět k lepší péči o duševní zdraví čerstvých rodiček (1): „Změna systému zahrnuje i péči o duševní zdraví žen po porodu, což je zásadní. Aktuálně se až u 13 % žen na konci šestinedělí vyskytují duševní poruchy, přičemž odbornou pomoc vyhledává pouze čtvrtina z nich. Díky tomuto kroku máme šanci včasným zásahem porodních asistentek duševní obtíže včas odhalit nebo jim dokonce zcela předejít.“
Návrat do 19. století a totální bizár?
Ne všem se ale tato změna líbí. Nesouhlas s ní vyjádřily např. Česká lékařská společnost: „Od České lékařské společnosti opakovaně zaznělo, že je to absolutní nesmysl,“ i Česká gynekologicko-porodnická společnost (2).
Antonín Pařízek, lékař z Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze, se nechal slyšet (3): „Opatření ministerstva zdravotnictví je totální bizár. Tím, že budou chodit porodní asistentky s kufříkem domů, se vracíme do 19. století. (…) Porodní asistentka může jít zítra po absolvování školy s kufříkem kontrolovat stav rodiček v ČR. A to se vůbec nebudeme bavit o dětech, to je kapitola sama pro sebe. Svěřit dítě nevzdělané porodní asistentce mi připadá velmi nebezpečné.”
Nebo velmi potřebná změna?
Výroky proti poporodní domácí péči zvedly ze židlí porodní asistentky. Sama jich několik sleduju na Instagramu, jejich účty jsou totiž často velmi bohatým zdrojem informací o porodu a šestinedělí.
Například porodní asistentka Veronika Hažlinská na svém IG účtu @porodniasistentka_kladno vydala video reagující právě na výroky o návratu do 19. století, které má ke dni vydání tohohle článku 166 tisíc shlédnutí, přes 4500 lajků a přes 400 komentářů. A nálada komentujících je jasná - naštvání, vyjádření podpory porodním asistentkám a také spousta zkušeností žen-rodiček, které domácí péči, ať už hrazenou, nebo soukromou, využily a jsou za ni vděčné.
Prezidentka Unie porodních asistentek (UNIPA) Magdaléna Ezrová také reagovala na výroky o 19. století: „Vyjadřují nerespekt k tomu, co děláme. Přijde mi neuvěřitelné, že to opravdu někdo řekl o profesi, která je velmi zásadní, aby vůbec fungovala péče o ženy – v těhotenství, při porodu i po něm.” (4) Porodní asistentky jsou totiž, mimo domácí péči, nezbytnou součástí systému porodnictví obecně - mnoho jich pracuje přímo v porodnicích, kde, kromě zajišťování předporodních kurzů nebo poraden, také samy nebo ve spolupráci s lékařem vedou (fyziologické) porody.
Pojmy vs. dojmy
Když jsem sbírala podklady pro tenhle článek a pročítala si výroky směrem k domácí poporodní péči, vybíhalo na mě stále dokola několik názorů, které z mého pohledu zavání jakousi dojmologií a míří směrem k šíření nepravd. Pojďme se na ně podívat blíže a ověřit si, jak je to s jednotlivými tvrzeními ve skutečnosti.
Tam, kde je to možné, čerpám z důvěryhodných zdrojů (web Ministerstva zdravotnictví, oficiální organizace pro porodní asistentky apod.) a odkazuji na ně. Jinde ale dávám všanc svůj osobní názor a rovnou přiznávám, že jako žena-rodička nejsem vždy neutrální.
Porodní asistentky jsou nevzdělané a už vůbec nemají vzdělání na to, aby se vůbec mohly jen dotýkat novorozence.
Kde je pravda?
Porodní asistence je vysokoškolský studijní obor, zakončený bakalářskou zkouškou. Pro starší ročníky pak stačí absolvování střední zdravotnické školy v oboru ženská sestra nebo porodní asistentka, případně vyšší zdravotnické školy v oboru porodní asistentka - při zahájení studia nejpozději před cca 20-30 lety. Můžeme tedy zobecnit, že porodní asistentka, která by rodičku měla v dnešní době navštívit doma v rámci poporodní péče, bude buď vysokoškolsky vzdělaná zdravotnice, nebo zdravotnice vzdělaná středoškolsky s minimálně dvacetiletou praxí. (5)
A jaké jsou kompetence porodní asistentky? Za výkon povolání porodní asistentky se považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je
zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky,
vedení fyziologického porodu,
poskytování péče o novorozence,
součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie
ve spolupráci s lékařem se podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární (dlouhodobé, pro chronicky nemocné či rizikové pacienty) péči. (5)
V domácím prostředí může dojít k zanedbání vážných poporodních komplikací, které by se v nemocnici nebo ordinaci odhalily dříve.
Tomuhle tvrzení úplně nerozumím. Domácí poporodní péče je péčí navíc, nad rámec péče již existující, nejde o náhradu péče nemocniční. Jestliže se u rodičky vyskytnou poporodní komplikace až ve chvíli, kdy je propuštěná z porodnice domů, pak její jedinou možností je dojet na pohotovost, nebo se objednat ke svému ošetřujícímu gynekologovi. Naproti tomu porodní asistentka, která ženu navštíví v podstatě preventivně, má schopnost odhalit případné komplikace nejspíš mnohem dřív, než by rodička třeba i identifikovala problém sama u sebe a jakoukoli lékařskou péči vyhledala.
Domácí péče motivuje matky k častějším domácím porodům.
Domácí poporodní péče nemusí vůbec souviset s tím, kde žena porodí. Vztáhnu-li tenhle výrok na sebe jako ženu, která má jeden porod za sebou a druhý ji zanedlouho čeká, pak můžu říct, že mě osobně domácí porod vůbec neláká. Byť jsem zastáncem porodu co nejpřirozenějšího, tedy bez zbytných medicínských zásahů, nátlaku a podobně, nejlépe pod vedením předem smluvené porodní asistentky, velmi ráda si své děti odrodím v porodnici, kde vím, že kdyby se něco pokazilo, mám k dispozici okamžitou péči lékařů. A dovolím-li si generalizovat i na svoje kamarádky a známé, jež mají nějaké porody už taky za sebou, nebo se na ně připravují, pak můžu říct, že porod v porodnici preferuje 99 % z nich.
Domácí péče po porodu funguje zcela odděleně od místa porodu, je to služba, která je poskytovaná až ve chvíli, kdy z porodnice odejdu, a nevidím žádnou jasnou souvislost s domácím porodem.
Péče porodních asistentek v šestinedělí je neodborná a nadbytečná - i nadále by ji měl řídit gynekolog.
Neodbornosti jsem se už dotkla výše. Porodní asistentka má vzdělání a kompetence pečovat o ženy během porodu i po porodu. Co ale nadbytečnost péče? Opravdu péči o matku v šestinedělí řídí gynekolog?
Ne. Už jsem to zmiňovala na začátku a zmíním to znova - po propuštění z porodnice, obvykle 72 hodin po porodu, jde žena na první kontrolu ke svému gynekologovi až po ukončení šestinedělí. O řízení péče během šestinedělí gynekologem nemůže být absolutně řeč. A právě tuhle mezeru má určitým způsobem péče porodních asistentek vyplnit. Pokud asistentka u ženy identifikuje nějaký problém, nebo zaznamená vyšší riziko vzniku problému, je schopná ženu upozornit včas a návštěvu lékaře jí doporučit.
Plošná péče porodních asistentek akorát přihrává peníze porodním asistentkám do kapsy.
Částka vyplacená pojišťovnou porodní asistence za domácí návštěvu (obvykle 60-90 minut na místě, plus cesta) je cca 440 Kč. (6)
Kritika nemíří na jádro problému
Setkala jsem se v různých příspěvcích na sítích i s argumenty typu “české porodnictví má jednu z nejnižších úmrtností novorozenců”, “české porodnictví je na světové špičce”. OK, to je skvělé, a jak přesně bude domácí poporodní péče tyhle statistiky zhoršovat? Nemůžu se ubránit pocitu, že argumenty kritiků domácí péče míjí podstatu toho, co má domácí péče přinést.
Poukazuje se na zástupné problémy, které s domácí péčí přímo nesouvisí, a dehonestuje se profese porodních asistentek. Absolutně ale míjí podstatu domácí péče - preventivní pomoc ženám po porodu, s cílem podpořit kojení, dodat psychickou podporu, odhalit případné fyzické i psychické obtíže včas a v důsledku pomoci snížit zátěž zdravotnictví i jednotlivých rodin a zvýšit porodnost.
Proč poporodní péče tak dráždí?
Nechci se pouštět do další argumentace, proč domácí poporodní péče o rodičky je či není potřebná. Zajímavější mi přijde otázka, proč část společnosti myšlenka, že žena po porodu potřebuje podporu, tolik rozčiluje.
Proč někteří potřebují mlžit, že “péče tady přece je”, a “když ženu něco trápí, dojde si ke gynekologovi”? Proč je u nás pořád normální a běžný názor (zejména starších žen, což je na tom nejsmutnější), že “za nás to nebylo a taky jsme to zvládly”?
Proč tahle změna tolik dráždí i některé přední lékaře z oborů gynekologie a porodnictví? Je za tím strach o peníze? Je za tím misogynie, protože jde primárně o pomoc ženám poskytovanou ženami? Je za tím komplex profesně úspěšných bílých starších mužů, kteří za rozšířením působnosti porodních asistentek vidí jakési ohrožení jejich vlastního postavení? Panebože, pomáhat ženám, to snad ne?!
A co to vypovídá o naší společnosti?
Debata o potřebnosti šestinedělní péče o ženu odráží mateřskou realitu ve společnosti obecně. (Ostatně, dosavadní nastavení poporodní péče to jen dosvědčuje.) Jakmile žena porodí, středobodem vesmíru pro společnost se stává dítě. Žena přestává existovat. Je odsunuta do pozadí, redukovaná na zdroj mléka a stroj na péči o dítě. Otázky na to, jak se daří miminku, pokládá rodina i společnost dennodenně - na stav ženy se ptají jen výjimečně. Jakékoli potíže, které se u ženy po porodu vyskytnou, ať už jde o kojení, poporodní zranění nebo psychiku, se smetou ze stolu a žena je má prostě přetrpět.
Společnost se tváří, že matka je pro ni bohyně, ale činy odpovídají opaku. A když konečně přichází změna posouvající nás o kousek na západ, musíme ji pořádně zkritizovat a ideálně zase rychle zrušit. (Ano, probíhají snahy o omezení návštěv na 20 minut a do budoucna jejich úplné zrušení.)
Proč má tolik lidí potřebu veřejně pohrdat změnou, která - nemůžu si pomoct - je snad ve všech ohledech pozitivní a nikomu neškodí?
Co to vypovídá o naší společnosti?
Zdroje
(3) Návrat do 19. století. Lékaři rozcupovali Válkovy hrazené návštěvy asistentek u žen po porodu
(4) https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/01/ostry-spor-o-porodni-asistentky-pokracuje-ezrova-simetka/
(5) https://mzd.gov.cz/kdo-je-porodni-asistentka-a-jak-se-stat-porodni-asistentkou/
(6) https://www.porodnibabarebeka.cz/sluzby-hrazene-pojistovnou/
https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/01/michal-zikan-porodni-asistentky-domaci-navstevy/
https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/02/matky-se-zastavaji-navstev-porodnich-asistentek/