Dovolená s dětmi: naplánujte ji už doma a ušetřete si nervy (aspoň trochu)
Praktické tipy pro ubytování, trasy výletů, itinerář i cestu do cíle
O cestování s dětmi jsem se nedávno rozepsala obecněji v článku, kde jsem polemizovala o tom, jestli stojí cestování s dětmi za to. Jestliže soudíte, že pro vás ano, mám pro vás praktické tipy, jak si dovolenou s dětmi co nejvíc usnadnit - tedy jak to dělám už několik let já. Byla by škoda nechat si to pro sebe, třeba tu najdete něco, co u vás neděláte nebo vás ještě nenapadlo…
Alfou a omegou toho, jak si cestování ulehčit, je naplánovat si maximum možného dopředu. Osvědčilo se mi to už mnohokrát. Plánování sice zabere nějaký čas, ale na samotné cestě vám značně uleví, protože mnoho otázek i možných komplikací vyřešíte ještě v klidu domova a ušetříte si spoustu času i nervů.
Co všechno a v jakém sledu plánuju už z domova já?
Body zájmu, špendlíky
Ve chvíli, kdy máme předběžně zvolenou cílovou destinaci, otevírám pod svým účtem Mapy.com a zakládám v Mých mapách novou složku pro danou destinaci. Do té postupně ukládám úplně všechno z výčtu níže.
Začínám rešerší zajímavých míst k návštěvě. Mými nejčastějšími zdroji jsou
Google mapy (vhodné hlavně pro rešerši podle fotek),
Mapy.com (Tipy na výlety),
Instagram:
cestovatelské účty,
účty (např. @visitaustria) či hashtagy (např. #schladming) pro konkrétní oblast,
vyhledávání podle lokace (mapa),
cestovatelské blogy (konkrétní nevyhledávám, spíš zadávám do Googlu dotazy typu “places to see in Dolomites”, “Tenerife with children”, “two weeks in Iceland itinerary” apod.)
Facebookové skupiny (např. Active moms & kids nebo Klub minituristů jsou perfektní pro hledání bodů zájmu a ověřených tipů přímo pro cesty s dětmi; nebo skupiny zaměřené na konkrétní lokalitu),
v dnešní době by se k rešerši určitě dalo dobře využít i AI, jen informace je potřeba vždy ještě ověřit.
Všechna pro mě zajímavá místa si pomocí špendlíků zadám do složky na Mapách, z čehož mi obvykle vyleze rádius pro vhodné umístění ubytování.
Špendlíky jsou láska! Nějak takhle to může vypadat (tady už včetně naplánovaných výletů).
Ubytování
Lokalita
Jakmile mám jistotu, že v námi vybraném místě a okolí je toho dost k vidění, hledám vhodné ubytování. Tady samozřejmě záleží i na charakteru plánované cesty. Jako bezdětní jsme dovolenou pojímali víc jako roadtrip a leckdy jsme ubytování hledali až podle naplánované trasy. (Příkladem budiž třeba Island, který jsme objížděli po Ring Road a ubytování hledali až podle rozplánovaného itineráře. Proti tomu na Tenerife jsme měli ubytování na jednom místě a z něj vyráželi na jednodenní výlety, protože Tenerife je poměrně malý ostrov a všude máte relativně blízko.)
S dítětem preferujeme ubytování na jednom místě, odkud můžeme vyrážet na výlety s dojezdem ideálně do půlhodiny. V tom případě hledám ubytování právě podle špendlíků a vzdáleností.
Vlastnosti ubytování
Ubytování hledám už léta letoucí na Booking.com. Vim, že spoustě lidí tahle platforma už nevyhovuje, já ale zatím nenašla nic lepšího, minimálně jako startovací bod. Jsou ale samozřejmě možnosti jako Airbnb nebo jednoduše vyhledání na mapách nebo Googlu.
Na Bookingu zužuju vyhledávání prostřednictvím filtrů, jimiž ze začátku nešetřím. Parkování, možnost zrušení rezervace, průměrné hodnocení, typ ubytování, cena za noc, to jsou nezbytné základy. Co se mi úplně neosvědčilo, je filtrovat vybavení jako třeba kuchyňský kout, zvlášť pokud je ubytovacích kapacit k dispozici málo - už se mi párkrát stalo, že Booking z vyhledávání vyřadil i ta ubytování, která kuchyň ve skutečnosti měla.
Finální výběr
Předvybraná ubytování pak podrobím důkladnější kontrole. Prohlížím fotky a rozmýšlím, jak je ubytování uzpůsobeno pobytu s malým dítětem (schody, členitost prostoru kvůli pádům, velikost a umístění postele, vana / sprchový kout, dětská jídelní židle). Kontroluju vzhled i okolí budovy na fotomapách - jestli odpovídá fotkám z Bookingu, jak vypadá parkování, příjezdová cesta. V okolí hledám důležité body a jejich dostupnost: supermarket, dětské hřiště, restaurace, eventuálně pláž, možnost pěší procházky přímo z ubytování s kočárkem, lékař / nemocnice a lékárna.
Výletní trasy včetně alternativ
Výlety plánuju logicky podle už umístěných špendlíků. Všechno plánuju zase v Mapách.com, na turistické trasy jsou prostě nenahraditelné. Začátek trasy volím podle dostupného parkování, které se vždycky snažím ověřit i prostřednictvím fotomap, případně i recenzí. Kilometráž výletu se samozřejmě odvíjí od parkování, nicméně hrubou délku výletu počítám podle toho, kolik jsme prostě reálně schopni ujít fyzicky i časově. I pro delší celodenní výlety se snažím mít připravené alternativy “kdyby něco” - primárně tedy možnosti, jak trasu zkrátit.
Pro turisticky populárnější místa často využívám jako zdroj informací k trase i cestovatelské blogy, resp. obvykle jde o konkrétní články, z nichž jsem čerpala na začátku při rešerši zajímavých míst. Zvlášť u blogů zaměřených na cestování s dětmi bývají některé trasy popsané podrobněji, takže se dozvíte třeba i tipy, kde zaparkovat, kde se najíst, jak je trasa vhodná pro děti nebo kočárky a podobně.
Náročnost trasy hodnotím podle převýšení, terénu i podle toho, jestli dítě poneseme v krosně, nebo pojede ve vozíku. Délku trasy pak uzpůsobím i podle záchytných bodů na trase: některé trasy jdou “rozpauzovat” díky chatám, hřištím nebo odpočinkovým místům na trase, pak je dost možné, že ujdeme víc. Pokud na trase žádné takové místo není, plánuju takovou vzdálenost, kterou jsme schopni ujít s dítětem na zádech nebo ve vozíku a dítě je zároveň schopné či ochotné to usedět částečně i mimo spánek.
Když už jsme u těch přepravních možností pro dítě, terén trasy a způsob přepravy spolu vzájemně taky souvisí, takže tam, kde vede pěkná cyklostezka, bereme spíš vozík, zatímco tam, kde nás čeká víc stoupání a terénu, volíme krosnu (eventuálně nosítko). Pokud chci naplánovat trasu vyloženě pro vozík nebo kočárek, hledám primárně cyklostezky a dívám se i na terén naznačený v mapě - vrstevnice a “čárkovanost” trasy. Pro vozík je ideální trasa po pevné cestě, tj. v mapě nepřerušovaná, plná čára. Často se dá schůdnost ověřit i pomocí fotomap.
Příklad trasy naplánované přes Mapy.com. Konkrétně tahle byla určená pro vozík, takže vede po cyklostezkách.
A jak všechny ty špendlíky přetavím do konkrétního plánu dovolené? Odpověď je jasná - itinerář.
Itinerář: proč ho mít a jak ho sestavit
Itinerář na dovolenou jsem poprvé sestavovala skoro před deseti lety. Jeli jsme do Itálie a dovolenou pojali jako roadtrip. Projeli jsme severní část Itálie od Lago di Garda, přes Pisu a Florencii k východnímu pobřeží a skončili v Dolomitech. Měli jsme na to 14 dní, a protože kilometrů k nájezdu bylo dost, bylo potřeba si to rozplánovat tak, abychom věděli, na jak dlouho se kde můžeme zastavit, kde se ubytovat, a zajistit, aby nám po cestě něco zajímavého neuteklo.
Od té doby sestavuju itinerář pro každou naši dovolenou, kde plánujeme trochu cestovat nebo poznávat okolí. S dítětem se mi vyplatilo mít ho připravený obzvlášť. Díky itineráři mám jasně danou představu o programu, takže nemusím všechno vymýšlet až na místě, a zároveň díky němu mám dostatečnou volnost k improvizaci a přizpůsobování se situaci na místě. Mám jistotu, že máme v zásobě dostatek aktivit na celou dobu pobytu a že nevynecháme nic důležitého.
Itinerář skládám jednoduše - v Google docs. Obvykle mi stačí 2-3 stránky podle toho, jak detailní informace do něj zanesu.
A jak na to?
Výlety a body zájmu si seřadím od “nejdůležitějších”, tj. míst, která chci na 100 % navštívit, až po ty z kategorie “když zbyde čas a nálada”. Už jsem to zmiňovala v článku o naší dovolené v Dolomitech a zmíním to i tady - s dětmi je potřeba mít v plánech dost prostoru pro improvizaci a “volné dny”, protože dopředu nevíte, jaká bude který den nálada, únava a podobně. Nám se osvědčilo plánovat větší, takové ty “must-have” výlety na každý druhý až třetí den, a zbytek vyplnit spíš volněji - kratší výlety, u nichž případně nevadí, když je přeskočíme; nějaké atrakce pro děti, ať už hřiště nebo dětská stezka (zvlášť třeba v Rakousku je atrakcí zaměřených na děti požehnaně); procházka po okolí apod.
Výlety si obvykle vypíšu s odkazy na mapy a k nim rovnou do Docu zapisuju základní parametry: kilometráž, převýšení, odhadovaný čas (ve smyslu půlden vs. celý den) a nějaký krátký slovní popisek. Taky si v mapách najdu délku cesty autem na startovní místo - jak v kilometrech, tak v čase, protože 30km horskými silničkami zabere samozřejmě mnohem delší čas než 30km po dálnici. Dále doplňuju veškeré další důležité informace, abych to pak už nemusela řešit a hledat: odkazy na prodej jízdenek nebo vstupenek, podrobnosti k parkování, jaké vybavení budeme potřebovat (např. krosnu nebo vozík), restaurace nebo zajímavá hřiště po cestě nebo cokoli dalšího, co mě napadne a mohlo by se hodit. Cílem je co nejvíce si to dopředu zjednodušit.
Takhle vypadá náhled do našeho posledního itineráře k cestě do Dolomit.
Plán cesty do destinace (jak si to zjednodušit)
Plán dovolené bychom měli hotový - ale co s cestou na místo? Čeká-li vás delší cesta autem, mám pro vás pár tipů, jak si ji s dětmi zase co nejvíc usnadnit. Je potřeba mít na paměti, že i pokud vaše děti cestují “v pohodě”, cesta za hranice už bývá prostě dlouhá.
Kdy vyrazit?
Jako první je dobré si rozmyslet, kdy vůbec vyrazit. Nám se po pár zkušenostech s cestou komplet přes den rozhodně osvědčilo vyjet tak, abychom si alespoň část cesty odbyli buď velmi brzy ráno, nebo naopak hodně pozdě večer - prostě částečně přes dětský noční spánek. Tohle načasování je vhodné hlavně pro roční a starší děti, které přes den už tolik nespí a potřebují přes den víc aktivního času a zábavy. Obvykle tedy vyrážíme třeba ve 4 ráno a při cestě na jih (žijeme na severu Čech) zvládneme přejet celou ČR 1) bez kolon, 2) za dětského spánku, takže to prostě rychle odsýpá. První zastávku máme obvykle až kolem osmé-deváté ráno, za hranicemi, na pohodovou snídani. Co se buzení dítěte ještě doma týče, zatím jsme neměli problém - dceru budíme až ve chvíli, když máme všechno ostatní už nachystáno, jen ji převlékneme, případně dáme malou svačinu a šup s ní do auta. Obvykle pak zase usne do půl hodiny a spí až do svého běžného budíčku kolem té osmé.
Je také dost lidí, kteří si odbydou celou cestu kompletně přes noc. Jste-li v pohodě s nočním řízením, pak je to určitě taky možnost, pokud víte, že vaše dítko zvládne cestu z většiny prospat. I tak je ale dobré myslet na zadní vrátka a dopředu si do navigace uložit alespoň pár záchytných bodů pro případný nutný odpočinek řidiče. Zároveň je třeba mít na paměti, že zatímco vy dojedete do destinace nejspíš už dost grogy po zcela nebo částečně (pokud se střídáte v řízení) probděné noci, vaše potomstvo bude nabité energií na celý den.
Zastávky jsou alfou a omegou klidné cesty
Nezbytným pomocníkem pro plánování zastávek po cestě jsou pro mě - zase - Mapy.com. Vyhledávám je podle potřebného charakteru zastavení. Pokud potřebujeme kratší pauzu u dálnice, přebalit, nakojit, nakrmit, … pak vyhledávám (logicky) primárně odpočívadla u dálnice - na mapách “odpočívka”, “rastplatz”, nebo čerpací stanice. Na mapě se pak dívám podle ikonek, co všechno je k dispozici - WC bývá všude, někde je navíc i restaurace, obchod nebo hřiště, což je vždycky bonus.
Chceme-li si udělat delší pauzu, hledám místa klidně i s krátkou zajížďkou. Dívám se podle potřeby po restauraci nebo obchodě a toaletách, hřišti, nebo třeba možnosti krátké procházky; fajn bývají taky parky nebo okraje lesa, pokud nepotřebujete nutně i WC a restauraci nebo obchod, kde si můžete lehnout na trávu a trochu si oddychnout a dítě zároveň nechat vyběhat na vzduchu. Skvělé bývají vodní plochy - v Rakousku třeba kolem Mondsee a okolních jezer je spousta vhodných míst pro zastavení.
Pauzy plánujeme průběžně primárně podle potřeb dítěte, nicméně osvědčilo se nám načasovat je cca za 30 minut od probuzení ze spánku a potom po maximálně dvou hodinách bdělé jízdy. Záleží samozřejmě i na věku a povaze dítěte, menší kojenci si vystačí s kratšími pauzami, ale budete třeba muset zastavovat častěji na přebalení a kojení, zatímco starší děti “usedí” třeba tři hodiny v kuse, pokud máte dost zábavy, pauzu pak ale potřebují mít o něco delší, aby se vyběhaly.
Plánujte pro děti a pohodu
Dost jsem toho už zmínila v průběhu, ale ráda bych tohohle “průvodce plánováním” zakončila několika obecnými tipy k plánování dovolené speciálně s menšími dětmi, byť za cenu toho, že se v něčem budu trochu opakovat. Ať už plánujete jenom v mapách, jenom ve wordu, nebo třeba jenom v poznámkách, fakt se vyplatí - a tady trochu navazuju i na téma cestování s dětmi obecně, o němž jsem psala nedávno - mít u toho vždy v popředí myšlenek pár “pravidel”.
Hodně prostoru na odpočinek, změny plánu a komplikace
Celodenní výlety jsou vyčerpávající pro všechny. Pro děti, protože mají celý den “jinak”, než jsou zvyklé, i pro nás rodiče, protože je větší riziko, že se něco posere :), a taky prostě proto, že velké výlety jsou prostě, no, velké. Časem, kilometráží, nutností regulovat svoje i dětské emoce, abychom se v klidu večer dostali do apartmánu, nutností udržet pohromadě celodenní dětskou rutinu jídlo + pití + dostatek vyžití + spánek. Po celodenním zápřahu si potřebujeme všichni aspoň jeden den odpočinout.
Nám se vyplatilo plánovat si velké výlety na každý druhý nebo třetí den a dny mezi vyplnit kratšími výlety v blízkosti ubytování, nebo vyloženě relaxem - u hřiště, u vody, v parku.
Prostor navíc (hodně prostoru navíc) si nechte i pro improvizaci, hašení katastrof a podobně. Nemyslím tím dny zcela bez programu, jako spíš dny, kdy máte v itineráři něco naplánovaného, ale to něco je nezávazné, nepotřebujete to nutně absolvovat, dá se to zrušit / přesunout na jindy / zkrátit. Když přijde nečekaný problém, program prostě změníte a nic se neděje. A když problém nepřijde, máte už dopředu vymyšleno, co budete dělat.
U každého výletu myslete na děti, ale zároveň i na sebe
Ať už plánujete celodenní výlet v rámci dovolené, nebo dovolenou jako celek, myslete na dostatek vyžití pro děti. Zaprvé po nějaké době vždycky vezmete zavděk čímkoli, co aspoň na chvíli děti zabaví “samo” a vy si trochu odfrknete, zadruhé s vyžitým dítětem je vždycky lepší domluva. Takže hřiště, koupání, zoo, klidně i jen restaurace, kde si dítě může dát štrůdl nebo kopeček zmrzliny - to všechno dětem zpestří pro ně leckdy až nudný výšlap, kde jsou jim nějaké výhledy víte kde.
Myslete ale taky na sebe: hřiště nejlépe hned u kavárny, v zoo možnost chvíli jen tak posedět a nechat děti běhat samotné, v restauraci kafe a radler pro vás.
Emoce
Připravte se na emoce. Všichni víme, že emoce jsou součástí života s dětmi, rozhodně ale neplatí, že by si na dovolené vzaly taky dovolenou. Může se stát naprostý opak. Změna prostředí, změna denního režimu, spánek trochu jinak než doma, vaše nervozita z cestování… to všechno se u dětí samozřejmě projeví a naším úkolem a údělem je se na to připravit a pak to vstřebat. Můžeme být připraveni emoce mírnit už dopředu třeba vždy dostupnou svačinou a pitím, dobře načasovanou pauzou u hřiště, věnováním stoprocentní pozornosti v ten správný čas, počítat s časem na spánek nebo odpočinek. A když už emoce přijdou v plné polní, obrnět se trpělivostí, provést dítě tak, jak jsme zvyklí, vstřebat to a pak to všechno vypustit nějak aspoň trochu produktivně. Nebo aspoň trochu mimo dosah dítěte.
Nechtějte všechno dokonalé
Minimalizovat nároky na sebe všude, kde to jde, je můj poslední tip, na němž já sama musím hodně vědomě pracovat. Nevadí, když večeře v ubytování znamená mraženou pizzu nebo červené těstoviny třikrát za sebou; hlavně, když je to rychle a jednoduše. Netrvejte (ani vnitřně, což je to nejtěžší) na tom, že trasa výletu se musí přesně držet plánu, a počítejte s tím, že i dokonalý itinerář bude mít nějaké mezery, které dopředu nelze vyřešit. Dovolená s dětmi je náročná a člověk se musí (zvlášť, pokud máte sklony k perfekcionismu) hodně vědomě snažit užívat si hlavně maličkosti. Pokud jste byli zvyklí na dovolené jet jako motorová myš od atrakce k atrakci, od vrcholu k vrcholu, pak dovolenkování s dětmi je vhodnou příležitostí k tomu naučit se hodně zpomalit a to zpomalení si užívat - nic jiného vám koneckonců nezbyde.
A teď už to nechám na vás. Jak plánujete dovolené vy? Máte nějaké vlastní zlepšováky, o něž byste se mohli podělit?