Hledat rodičovské rady na internetu, sdílet na sítích části našeho života s dětmi a probírat mateřství s ostatními mámami, které sledujeme, je norma naší doby. Říkáte si ale někdy taky, jestli toho není až moc?

Jaký vliv má naše bytí a žití na internetu na naše mateřství a to, jak ho samy vnímáme? Co nám jako mámám a našim dětem sítě dávají - a berou? Je být mámou s mobilem v ruce prohřešek - nebo je to o něčem jiném?

Třicet let dělí naše mateřství od mateřství našich matek. V kontextu lidstva plivanec - během něhož se mateřství úplně proměnilo. Jsme první generací matek, jejíž přístup k mateřství ovlivňuje internet, sociální sítě a nekonečný přístup k informacím. Změnilo se mateřství pod našimi křídly k lepšímu? Děláme to líp, než naše mámy? Nebo si to jenom namlouváme v postech na Instagramu?

Představa, že by ženu po porodu měla během šestinedělí doma navštívit porodní asistentka, pomoci jí s kojením, zkontrolovat poranění a zeptat se, jak se cítí, v Česku rozčiluje překvapivě mnoho lidí. Poporodní péči označují za nesmysl, bizár nebo návrat do 19. století. Vysokoškolsky vzdělané porodní asistentky lékaři označují za nevzdělané a nekompetentní.

Naproti tomu ženy tleskají, že konečně zmizí šestinedělní vakuum bez péče a že se někdo bude zajímat i o ně, ne jen o novorozence.

V čem spočívá jádro konfliktu? Proč je podpora ženy v šestinedělní tak snadno zpochybnitelná? A co to vypovídá o naší společnosti?

Jste aktivní na sociálních sítích? A sdílíte tam i svoje děti? Pak patříte k odhadovaným 75 % rodičů - uživatelů, kteří své děti na sítě někdy sdíleli. Nejste součástí žádné menšiny, sharenting je zcela běžný.

Sdílení dětí ale není jen o sbírání srdíček a palců nahoru - nese s sebou mnoho morálních otázek i rizik, a každý rodič by se nad ním měl velmi vážně zamyslet. Pokud, podobně jako já, tušíte, že nějaká rizika tam jsou, ale nemáte úplně nastudováno a myslíte si, že vás se to netýká, ponořte se se mnou do tématu sharentingu - a na konci uvidíte, jestli se na sdílení dětí budete dívat stále stejně.

Nikdy nedám dítěti jídlo z Mekáče, nenechám dítě koukat na televizi nejmíň do tří let, moje dítě se nikdy nebude v záchvatu válet na podlaze supermarketu. Zní vám to povědomě?

Než se nám narodí vlastní děti, máme nějaké své představy či ideály o tom, jak má vypadat rodičovství a výchova, co nikdy jako rodiče svému dítěti neřekneme a co naše dítě nikdy dělat nebude. Každý zasloužilý rodič ale ví, že tyhle představy jsou skutečně jen to - představy. A jakmile jsme porodem vrženi na horskou dráhu rodičovství, naše přesvědčení vezmou dříve či později za své…