Když zjistíš, že už nejsi člověk, který jsi bývala
Když se mi narodila první dcera, můj život se totálně převrátil. Místo v práci nebo na výletech jsem byla celé dny doma. Místo kolegů a přátel jsem konverzovala s pediatrem a maminkami stejně starých miminek. Místo běžeckých tréninků a nové kosmetiky jsem analyzovala bdělá okna a obsah plenky.
Najednou jsem si připadala, že nežiju svůj život, ale život někoho jiného. A že sama sebe jsem někde po cestě ztratila.
Ale dnes, s odstupem několika let, si říkám - nebylo to jinak?
Můj svět se po dětech zmenšil
Ještě před pár lety jsem mohla v pátek odpoledne zaklapnout počítač, zabalit si to nejnutnější a vyrazit. Kamkoli. Zapíchnout prst do mapy a jet. Žádné plány, žádný program, žádné chystání svačin, balení náhradního oblečení nebo koordinace bdělých oken.
Dnes je můj svět úplně jiný. Odehrává se v okruhu dvou kilometrů od domova, mezi hřištěm, obchodem a školkou.
Můj svět se s dětmi zmenšil. Z výletů o stovkách kilometrů jsou výlety o stovkách metrů. Z velkých věcí jsou věci malé.
Ale třeba je to ještě trochu jinak?
Když jsme spolu celý den, ale skoro se nevidíme
Jeden obyčejný den na chalupě. Já, on a naše dvě děti.
Perfektní příležitost být konečně pořádně spolu. Říct si to, co si normálně říct nestíháme. Užít si společný čas. Potkat se jako partneři, ne jen jako rodiče.
Nebo ne?
Ostrůvky času pro sebe
Čas pro sebe. Mateřské zaklínadlo, jehož se nám mámám nedostává. Něco, o čem slýcháváme, že nutně potřebujeme k životu a že má podobu víkendového wellness nebo aspoň odpoledne s kamarádkami u aperolu.
Nojo, jenže kde tolik času vzít?
Kdybych na takový čas pro sebe čekala jako na jedinou spásu, už jsem dávno v kazajce. Musela jsem na to jít jinak…
Aktivity s dětmi, které mě fakt baví
Skládání jednoho puzzle osmkrát za sebou. Čtení jedné knihy pořád dokola. Snídaně, hraní, oběd, hřiště, večeře. Dokola, každý den.
Nebudu lhát, většina aktivit s malými dětmi je pro mě nuda. To, co děti rozvíjí a dodává jim pocit bezpečí - opakování, rutina, hra - se pro mě rychle stává ubíjejícím. Myšlenky na útěk se mi v hlavě jen hromadí.
Je ale pár věcí, které s dětmi dělám fakt ráda. Některé zvládneme častěji, jiné výjimečně. Společné mají tyhle jmenovatele: rozbíjí rutinu a vrací mě k mému já.
Jsme chronicky online matky?
Hledat rodičovské rady na internetu, sdílet na sítích části našeho života s dětmi a probírat mateřství s ostatními mámami, které sledujeme, je norma naší doby. Říkáte si ale někdy taky, jestli toho není až moc?
Jaký vliv má naše bytí a žití na internetu na naše mateřství a to, jak ho samy vnímáme? Co nám jako mámám a našim dětem sítě dávají - a berou? Je být mámou s mobilem v ruce prohřešek - nebo je to o něčem jiném?
Cestování s dětmi. Za odměnu, nebo za trest?
Jako mnoho věcí v životě, cestování se s příchodem dětí do rodiny kompletně změnilo. Místo dvou tašek jich potřebujeme šest, místo dvaceti kilometrů denně ujdeme sotva deset a většinu z nich tehdy, když dítě spí. Vrcholy vzdáváme už dopředu a někdy dopředu vzdáme celý výlet.
Dají se najít cesty k tomu, aby pozitivní zážitky převážily tu spoustu komplikací a cestování přinášelo i nám rodičům blaho? Je vůbec v našich možnostech užít si dovolenou s dětmi tak, jak jsme si užívali cestování jako bezdětní?
Day in the life: Před dítětem a po dítěti
Než jsem se stala mámou, vedla jsem úplně obyčejný, pohodový život plný práce, koníčků a času tráveného s manželem. Porodem se moje dny obrátily vzhůru nohama. Moje, tedy naše dny jsou diametrálně odlišné, místo “já” jsme tu “my s dítětem”, volný čas “pro sebe” získal hodnotu vyšší zlata a každodenní stres má úplně jinou povahu. Jaké to je, prožít všedních 24 hodin s dvouletým batoletem? A jaké to bylo, když těch 24 hodin bylo skutečně mých?